German
Czech

Interview

Zp?vák Petr Linhart

JA: Pane Linharte, vaše nejnovější album má jméno "Sudéta". Proč jste natočil album, které se věnuje jenom této oblasti? Co vás na ní fascinuje?

I mne vlastně překvapilo, jaký to samo vzalo nekompromisní vývoj. Z prvního výletu do Skoků jsem se vrátil zcela uchvácen a napsal jsem písničku Maria Stock. Po ní začaly přicházet další náměty, zažité z cest, vyčtené z literatury. Moje babička byla sudetská Němka od Rumburka, na prázdniny jsem jezdíval do Jizerských hor, díky kapele Čp.8 mne leccos pojí s krajem okolo Karlových Varů. Je to tak, že do Sudet mám opravdu hodně blízko, ačkoliv jsem si to nikdy před tím tak intenzivně neuvědomoval. A je to pro mne taky veliký rajón pro hledání a nacházení. A hledání a nacházení, to já rád, jsem takový sběrač zážitků a míst.

JA: Píseň "Maria Stock" zní melancholicky. Jak jste objevil toto místo pro sebe a co Vás s ním osobně spojuje ?

Skoky jsou takovým tím bodem na mapě, okolo kterého člověk roky krouží prstem a čeká, až si ho to místo zavolá. Teprve před několika lety jsem se tam vypravil. Byla zima a zážitek to byl mimořádný. Setkání s tím krásným kostelem uprostřed prázdné krajiny mne ke Skokům připoutalo asi už natrvalo. Patřím tam a nevím proč.

JA: Váš koncert v kostele v Skokách byl pro všechny posluchače jedinečný zážitek. Co jsi přejete pro Skoky?

Přeju Skokům, aby se do nich vrátil život. Nemyslím, že by se musela obnovit hned celá vesnice, ale dva nebo tři celoročně obydlené domy by daly místu bezpečí a zázemí.

JA: Kostel ve Skokách chátrá jako jiné monumenty v Sudetech už léta z finančních důvodů. Co si myslíte, jak bude kostel v Skokách vypadat například v roce 2045, sto roků po odsunu Němců?

Skoky jsou místo, které se probouzí. Věřím, že v roce 2045 bude stav kostela daleko utěšenější než ten dnešní. Věřím, že to stále bude místo setkávání i tiché meditace. Ovšem nestačí jen věřit, je třeba také konat.

JA: Během festivalu "Znamení světla" k nám přišli Češi z okolí a děkovali za naší pomoc.  Jeden český kněz z Prahy dokonce mluvil o tom, že se říká, že tento kraj je po roce 1945 jako "prokletý", protože se zde vykrádají kostely a ničí kulturní památky. Vidíte to stejně? A co se musí stát, aby si domácí obyvatelstvo začalo uvědomovat, jak bohaté kulturní památky kolem sebe má?

Ano, tento kraj patří v poválečné době k těm nejhůře postiženým. Byl vysídlen, ale nebyl dosídlen lidmi, kteří by byli schopni účelně hospodařit s bohatstvím, které jim v podstatě spadlo do klína. Byli to mnohdy asociálové nebo lidé pomatení komunistickou propagandou. K Bohu vztah nejspíš neměli. A myslím, že neměli rádi ani svoji vlastní minulost. Zajisté nebyli takoví všichni, ale to nestačilo k tomu, aby se do krajiny vrátil život v původním rozsahu. Nastalo období pustnutí, období komunistické zvůle a nenávisti ke všemu starému. Tady si komunisté mohli dovolit ničit bez omezení, tady to nebylo nikomu na očích. Pozůstatkem toho temna  jsou dodnes zpustlé vesnice se zrušenou návsí a polorozpadlým kostelem, za kterým stojí také již pomalu padající bytovky ze šedesátých let, obývané zpravidla nezaměstnanými a zároveň nezaměstnatelnými lidmi bez vzdělání a naděje na změnu. Je to zdejší časovaná sociální bomba.

Přesto jsem však do jisté míry optimistou. Tak jako obnova věcí pomalu vstoupila třeba na Děčínsko, Rumbursko a Liberecko, vstoupí snad nakonec i sem. Přijdou další lidé z měst, kteří zde budou chtít mít svůj letní dům, někteří se zde možná usadí na trvalo, budou-li tomu přát jejich pracovní podmínky. Musí zkrátka přijít lidé, kteří zámky a kostely k životu nějak potřebují. Už dnes v kraji existuje řada občanských sdružení, která pečují o jednotlivé památky.

Velkou roli v nich mají právě lidé z měst, kteří sem jezdí za rekreací. Musí ovšem dojít také ke změně politické kultury, ačkoliv to jistě nepůjde ze dne na den, spíš vkládám jistou naději do výměny generací. Stát, vykrádaný skupinami lobbistů, nebude mít nikdy dost peněz ani na zdravotnictví a sociální programy, natožpak na obnovu památek. A ani církev bez příjmů z majetku nemůže s historickým bohatstvím dobře hospodařit.